Cesta přes Maďarsko do Trogiru

V pátek 13.8.před půlnocí jsme vyrazili do Chorvatska, kde jsme měli pronajatou jachtu.Za blížící se bouře jsme naházeli tašky do Mílova Forda Rangera, přikryli je na korbě plachtou a už jsme za prudkého lijáku vystartovali na dálnici. Měl jsem ošahanou trasu přes Rakousko, ale nakonec jsem přistoupil na tranzit přes Maďary. Objevil jsem na inetu nějakou tabulku v xls, kde cesta nevycházela o moc dráže, takže jsem se skupinou A nechal zvyklat. Až do Brna lilo, museli jsme jet pomalu. Ve 2.30 jsme načepovali před hranicemi na Shellce, koupili Slovenskou dálniční známku a pokračovali na Maďarsko. Ve 4.00 jsme stáli na hranici. Byla před ní lehká fronta. Tu jsme předjeli a odhalili jsme příčinu. Byla zde jediná kadibudka, ve které se prodávala viněta po maďarské dálnici. Než popojelo další auto, promptně jsme za 12,5 eura koupili desetidenní vinětu. Dálnice vedla kolem Balatonu, takže jsme najeli na víc hodně kilometrů, ale zase jsme svištěli. V šest hodin jsme dali první pauzu na pumpě. Vybírali tady za záchody. V 8.21 jsme stáli na přechodu Goričan. Podle předpokladu tady nemávali rukou, ale prošmejdili některá auta. Odnesla to skupina A. Měli jsem pasy, jen kluk měl občanku. Tu jsem fikaně nepodal, že to zkusím na to, že mám kluka zapsaného v pase i když je mu 17. Samozřejmě jsem hned narazil, takže jsem dělal blbého, že mě vypadla. Projeli jsme a po snídani a mýtnici na chorvatské straně v 9.30 pokračovali na Záhřeb. V 11.40 jsme tankovali na OMV naftu a dali si sváču. Ve 13.30 jsme sjížděli do Trogiru. Ve 14.42 jsme stáli před naším bejvákem.

 

Zaparkovali jsme na mole a do lodi začali nosit věci. Loď ukrývala spoustu skrýší. U jedné přihrádky jsem kroutil kohoutkem a pak jsem to vzdal. To se ukázalo málem osudné. Naštěstí jsme si s motorem pořád hráli a když jsme chtěli vyplout už jsme ho nedokázali nahoditost. Tušil jsem spojitost s klikou, s kterou jsem manipoval v mé kajutě, ale byl jsem ujištěn, že je to blbost. Zavolali jsme maníka z maríny, který otočil tím kohoutkem a motor naskočil. Vyplivnout motor v zálivu, tak to by bylo zajímavé. Mysleli jsme že v ceně pronájmu lodi je i parkovné aut, ale nakonec jsme za každé museli vysolit 70 euro/týden. Do půl šesté jsme se poflakovali kolem lodě, protože uklízecí četa nepatřila k nejrychlejším. V marketě jsme si koupili petlahev Ožuskoje, která jen zasyčela. Nad námi stále burácela letadla mířící do Splitu. Ženské se chtěly vykoupat, ale plující hovno je od tohoto úmyslu odradilo.

Nějaké údaje o plavidlu:
BAVARIA 46 C, celková délka 14.40 m, ponor 1.85 m , motor : 55 hp, zásobník na vodu 460 l, zásobník na palivo 210 l, počet kabin : 4, počet lůžek : 8, počet pomocných lůžek : 1
Plachty: Genoa : rolovací
Vybavení plavidla
Navigační zařízení: Kompas, gps, hloubkoměr, autopilot, radar. Autopilot trochu kecal, ale měli jsme svojí GPS podle které jsme pluli.
Vnitřní zařízení: UKW rozhlasový přijímač , sprcha/wc 2x s teplou vodou, elektrická lednička 1, MP3 přehrávač Blaunpunkt, LCD televize s DVD, plynový sporák s troubou.
Vybavení paluby: Kolo kormidlo 2, sprayhood , elektrický naviják kotvy
Pomocné vybavení: Nafukovací člun s motorem Yamaha, sprcha na zádi, plátěná střecha, příďová vrtule
Loď nám měla být předána v 17.00, ale předávání nastalo až po šesté. Dohadovali jsem se jestli přespat ještě v Trogiru nebo popojet a někde se vykoupat. Nakonec jsme vypluli. Za kanálem jsme rozvinuli plachty, ale moc nefoukalo, takže jsme je jen překontrolovali, jestli nejsou drblé. Na motoru začala svítit a pípat kontrolka mazání a nezhasla při jakýkoliv otáčkách. Dohadovali jsme se jestli se vrátit nebo ne a nakonec jsem pluli dál. Nechtěli jsme ztratit den opravou. Na Čiově jsme si našli docela pěknou zátoku. Byly zde jen dvě lodě. Po hození kotvy a přivázání lodě ke stromu jsme se šli vyčvachtat. Chtěli jsme si uvařit večeři, ale nemohli jsme spustit plyn. Nakonec se nám po hodině podařilo ventily nastavit tak, že se sporák rozdýchal. Na břehu duněla nějaká diskotéka, ale to nevadilo, po padnutí do postele jsme byli hned mrtví.

První den - směr Vela Luka

Ráno jsme nahodili motory a za podmračeného počasí pluli směr Splitské vrata. Vítr ani nefoukl. Udělali jsme si snídani, načali Metaxu přístavních dělníků tj. tříhvězdičkovou a ulili něco Neptunovi, aby nám přálo počasí. Zafungovalo to hned, protože se zvedl vítr a mraky odpluly pryč. Vytáhli jsme plachty a odréčkovali si Vrata. V průlivu bylo dost jachet, ale jako začátečníci jsme to docela zvládli bez kolizní situace. Za příznivého větru jsme si to pluli na Hvar, který jsme vzali z jihu a dál pokračovali na Korčulu. Před osmou polevil vítr, tak se nahodil motor a na něj jsme posledních pár kilometrů dotlačili loď do zátoky před Vela Lukou. Osvědčený titul "Mrmla dne" dostal "motorový plavčík", syn Zdendy, který ale však odpadl už cestou, takže se vyhlášení nedočkal. Celou cestu jsme proplkali a prováleli na palubě. Naštěstí jsem měl batoh mp3 cédeček, takže jsme měli co poslouchat. Po hození kotvy jsme šli hned spát.

 

pokračování.....

V pátek jsem vyrazil na Bernard Fest http://www.bernard-fest.cz/program.php. Od čtyř hrál Tomáš Klus, takže jsem to z práce stihnul jen tak tak. Hned u brány jsem se musel rozčílit, že s páskou na ruce musím přijít i v sobotu. Vstupné bylo jen dvoudenní, takže jsem musel s papírovou páskou spát a ještě celé sobotní dopoledne běhat s ní po nákupech jako kretén. To mě utvrdilo v tom, že příští ročníky vynechávám. I kdyby měli přijet Beatlesáci. Začalo pršet. Přes deštníky nebylo nic moc vidět. Klus odehrál své vystoupení, které se mi docela líbilo, protože ho prokládal vtipnými dialogy.

. 

. 

Náměstí nebylo ještě zcela zaplněné, ale po vystoupení Sto zvířat to už bylo jinak.

. 

 .

Mezitím přestalo pršet, takže jsem mohl i něco fotit. Po Mekym měla vystoupit kapela Kryštof, ale to bych musel čekat 3/4 hodiny, tak jsem to vzdal.

. 

. 

V sobotu jsem do Humpolce vystartoval na Mládka.

. 

. 

Moc lidí zde nebylo, převážně starších. Frky měl Mládek dobré. Déšť se střídal s mrholením, velkými kapkami, malými kapkami a občas fouknul vítr. Celý den až na pár minut pršelo a vydrželo to až do jedné v noci, kdy jsem odjížděl. Ve dvě hodiny nastoupila skupina Monkey  Business.  Ta rozpohybovala lidi naplnící náměstí.

 .

. 

Dal jsem si dvě klobásy za stovku a jednu Višeň, protože jsem řídil. Včera jsem vypil dvě Švestky a Višně a prděl jsem celý večer. Nicméně jsem ji statečně zdolal.

Noname zahrála své pecky před plným náměstím. Stále chcalo (silnější výraz pro déšť), ale lidem už to bylo tak nějak jedno. Nastal posun v programu. UDG než naladili začali hrát po půlnoci. Zřejmě jim zvukař usnul, protože byly slyšet tak kytary a buben. Sem tam se zvuk zlepšil, ale jinak otřes. Docela jsem se na UDG těšil, ale takhle jsem zvednul kotvy a v jednu jsem už parkoval před barákem. Pršelo.